Na svět bychom se měli už konečně přestat dívat svýma očima a začít se dívat svým srdcem. Jedině tak můžeme mnohé pochopit a jedině tak můžeme to nepodstatné přehlédnout a odvrhnout pryč. Jedině plně cítící a plně prožívající bytosti dokáží prožít stav blaženého štěstí a rovněž stav nesmírného zoufalství, který je bránou k očistě nás samých. Nikdy bychom proto neměli litovat příkoří, která musíme zažít, neboť nás osvobozují a dávají nám křídla. Každý prožitý smutek následně posílí naši radost, každá prožitá bolest znásobí náš stav blaženosti, a když přijde ona a smrt , tak budeme konečně moci plně procítit tu nádheru splynutí duší v jeden nekonečný harmonický celek našeho vesmíru.
Nezoufejme a radujme se z její přítomnosti. Byť na první pohled vypadá děsivě, až se člověku hrdlo svírá, tak jejím prostřednictvím konečně přichází vykoupení. Je to ta radost a nekonečné štěstí, na které jsme celý život čekali, byť jsme měli dostatek příležitostí se radovat z holého života v jeho syrové podobě, která nám dala zažít různé stavy blaženosti a zoufalství, abychom se naučili rozeznávat pravdu a lež, a abychom nakonec dokázali ocenit to nejlepší, co na nás ve sjednocení všech duší čeká. Každý den proto žijte naplno, rozviňte svůj duchovní život na maximum a ponořte se do světla jako by bylo vzduchem jež naplňuje vaše plíce a prostupuje každičkou kapilárou vašeho těla.