Každá žena je úplně jiná. Je tolik typů žen, kolik jich je na světě, a každá z nás přistupuje ke svému životu jinak, specificky. Zkrátka, každý má svůj ideální návod na to, jak prožít svůj život co nejlépe a každý se snaží ve svém životě najít cestu, jak by se mu mohlo co nejlépe žít.

A z ničeho nic přijde změna. Poté, co si žena projde obdobím hledání partnera, zakládání domova, těhotenstvím, porodem a výchovou dětí – zkrátka jednou zásadní změnou za druhou, a poté, co se konečně s tím vším naučí spokojeně žít, tak se najednou všechno zásadně změní. Do života ženy vstoupí menopauza a její příznaky a s ní končí i veškerá legrace a všechno, co do té doby nějak fungovalo, může být najednou úplně jinak.

Neberte klimakterium na lehkou váhu, není to sice žádná nemoc, ale přirozený životní děj, nicméně zaslouží si stejnou pozornost jako kdyby se o vážnou nemoc jednalo. Od nemoci se však zásadně mění tím, že po jejím skončení už nic nebude jako dřív. Opět, tak jako v životě ženy mnohokrát, se změní hladina hormonů v těle, ovšem tentokrát už nevratně tak, že žena ztratí schopnost mít děti. A to je pro mnoho z nás velká rána do srdce.

Vždyť děti jsou radostí a smyslem života snad každé ženy a ženu dělá ženou hlavně to, že může na svět přivést dítě. A najednou z ničeho nic o tuto možnost přijde. Je to asi stejné jako kdyby vám najednou někdo vzal to nejcennější, co v životě máte. A ač o tom takto většina žen nemluví, tak to takto podvědomě cítí, a proto je klimakterium tak skličuje.

A to vše doprovázejí pověstné změny nálad, návaly horkosti, podrážděnost, lámavost kostí, řídnutí vlasů, vysychání kůže, tloustnutí, ztráta chuti na milování, a ještě mnohé další četné nepříjemné projevy přechodu, které ve svém životě nikdo nevidí rád. Nedivme se proto ženám v přechodu, že se občas cítí mizerně a dávají to na sobě znát.